Vyhodnocení účasti dvou českých posádek na MS 2014 v Rio Claro, Brazílie Očima Davida Línka.
Prostředí a lokalita:
Vesměs hodně rovinatá krajina pouze s mírným zvlněním. Kromě severu od města všude dostatek míst na přistání a starty. Město hodně rozlehlé a zadrátované s minimem míst na start a přistání. Večer teploty k 28 stupňům, západ slunce v 17:30 a počasí termické téměř až do západu slunce, zvlášť nad městem. Ráno chladno, občas přízemní mlhy. Kromě jednoho letu vždy pouze slabý vítr a to jak u země, tak i ve výšce. Přistání a starty vždy bez větších problémů způsobených větrem, pouze některé večerní starty ovlivněné termikou. Večer vítr nezastavoval jako u nás a na druhou stranu zastavoval ke konci skórovacího okna u ranních letů, celkem 3x jsme nedoletěli na poslední disciplínu. U většiny letů byl velký střih větru ve výšce obalu, mnohdy se změnou směru až o 90 stupňů. Přízemní vítr nad kříži většinou hodně slabý. Výše popsané bylo ovšem pro všechny stejné, není možné se na to vymlouvat, ostatní soutěžící se s prostředím vyrovnali výrazně lépe než my.
Negativa:
Není možné na kříže nalétávat tak jako to jde mnohdy u nás – po zemi. I když jsme měli většinou informace od doprovodů o směru přízemního větru, tak nebylo možné se na tento vítr spolehnout, byl slabý a často se měnil. Takže naklesat na zem mimo MMA a počítat s tím, že mě nad kříž dostane přízemní vítr je blbost. Ještě větší blbost je to udělat v disciplíně MDD, tam musím letět na jistotu. Přízemní vítr byl vždy slabý s velkými a rychlými změnami směru.
Jeden tréninkový let bez důkladné přípravy je hrozně málo. To co jsem popsal v prvním odstavci jsem si uvědomil až v půlce soutěže. Příště je nutné provést alespoň 3 tréninkové lety a o prostředí hodně přemýšlet a i na tréninkové lety se důkladně připravovat.
Deklarovat PDG cíle (poslední task u večerního letu) nad město, do výšky 500ft AGL a 40 minut před západem slunce je nesmysl, v termice se to zaletět nedá. Určitě je nutné nastoupat do výšky alespoň 3000ft AGL a počkat až na dobu těsně před západem slunce. Minimální výška PDG cíle byla požadována vždy 2500ft MSL – výška země byla cca 2000ft MSL.
Deklarovat PDG cíl v době, když vím, že přichází přeháňka je taky nesmysl. Známe z ME v Polsku.
Je nutné přemýšlet nad některými postupy, jak létáme některé tasky u nás (3DT – donut, LRN). U nás se část letí u země, a druhá ve výšce. Při slabém větru a velkých změnách směru větru se na MS létal třeba donut ve výšce „tam a zpátky“. To nám bohužel došlo až těsně před koncem disciplíny. Po „našem“ jsme ho zaletěli dobře, ale vítěz měl 3x tak dlouhý track.
U RTA disciplíny není možné počítat s tím, že vítr bude se západem slábnout. A letět těsně při zemi mezi věžáky a dráty v termice taky nejde.
Je potřeba od začátku kalkulovat čas, zdali se vše stihne. Chtít precizně zaletět jeden task (opravovat ve slabém větru) na úkor toho, že vůbec nestihnu druhý je taky blbost. Na MS to skončí to tak, že první mám průměrný a za druhý dostanu desítky bodů.
Pozitiva:
Nezkazili jsme místo volby startu v žádném letu.
BB20XR je konkurence schopný balón, který většinu ostatních určitě předčí. Sledoval jsem chování ostatních balónů při totožných intenzívních klesáních a stoupáních a BB20XR se choval výrazně lépe. Balónem to rozhodně nebylo☺
Sdílení dat z větročteče s němci se ukázalo být řešením, zvlášť v takto vzdálené a drahé lokalitě. Za cenu cca 6.000,- Kč/pilot jsme dostali vždy minimálně 3 výstupy větročteče před startem a minimálně jeden další během letu.
David Línek